Okolo Vlasti, či Za Vlast ??
Minulý rok se mi podařilo oběhnout Svět a letos jsem si dal cíl oběhnout Vlast. Nejdříve jsem tedy chtěl běžet Za vlast, ale pak jsem musel přehodnotit situaci a běžet Okolo vlasti :-) Je v tom zmatek co.... Závod Okolo vlasti pořádá kamarád Dušan Koutník ve vesničce Vlastibořice na Turnovsku. Vlastibořice, zkráceně Vlast..., už v tom máte jasno ?? Závod Za vlast je kross přes 4 brody. Pouhých, ale výživných 8 km přes 4 brody říčky Mohelky a běží se asi 2 hodiny po půlce Okolo Vlasti. Ten jsem běžel loni. Jo a ten Svět jsem oběhl v Třeboni :-)
Věrný své poučce, že auto je až poslední způsob přepravy, valím na start závodu na kole. Je to takové milé 45 km dlouhé, trošku mrazivé rozehřátí.. Přes Oboru Židlov je to asi 15km z mírného kopce a potom z Hradiště skoro pořád po větru a na závěr trošku do kopce. Přijíždím chvilku před desátou a je tu klid a na mé očekávíní celkem málo lidí. Zdravím se z Dušanem a jeho ženou Luckou a pomalu se převlíkám do běžeckého. Žádné teplo, a tak si beru na tílko i bundu, kterou chvilku před startem sundavám a i s batohem schovávám u pořadatelů. Odchytávám si kamaráda Dalibora, měl by mít zhruba stejný čas, a tak se nám spolu poběží dobře. Jenže. Odstartováno a všechno je jinak. Bouchnou mi saze a já běžím a nekoukám ani nalevo ani napravo, natož za sebe :-) Trošku nahoru, trošku dolů , přes Čtveřínský potok je lávka v rekonstrukci, a tak se hupká po kamenech, ale suchou nohou a přichází má oblíbená pasáž, proběhnutí zámkem Sychrov. No na kterém závodě to tak je..., potom dlouhá álej a občerstvovačka , kterou bez zájmu míjím a slyším 25 místo. Odpovídím, to je dobrý, špatný, nebo jaký??? Nemám představu, jestli nás běží 50 nebo 100. Prý jako, že dobrý, tak jo. Neusínám ale na vavřínech a 2,5km valím z kopce. A protože stále necítím koleno v optimální formě, při sebězích šetřím síly. Přichází asi půlkilometrový poměrně prudký dokopec, ale sil je ještě stále dost. Počasí se umoudřuje a vylézá sluníčko. Vyběhnout jen v tílku byla dobrá volba. Jak je asi borci co měl dlouhé rukávy na rukách i nohách , netuším. Ale podle mě nic moc. Po výběhu tradičně seběh. Už si nepamatuji jestli tento, ale jeden tam byl po přírodní lesní cestě a to tedy mé kotníky Koutníkům nezapomenou, ale zvládl jsem to bez výronu :-) Přichází další silniční mírné, ale 5 km dlouhé klesání. Dalo by se to rozbalit naplno, ale bojím se vydat ze všech sil, a tak běžím v poměrně poklidném tempu 4,30 až 4,50 minut na kilometr. A je to tady!! Legendární kopec Trávničák, dlouhý jen kilometr s převýšením 100 metrů. Není to nic, co by se nedalo běžet, ale když se člověk těch 17 km nefláka, tak tady už prostě většině dochází, že jim došlo. Chvilku se snažím být za hrdinu a běžím. Po 300 metrech to vzdávám, přecházím jako většina do rychlé chůze a tím pádem šetřím i zbytek sil na posledních pár kilometrů. Nálady vylepšují i Dušanovo osobní vzkazy kamarádům i chytré poučky, co se má v kopci při závodu dělat .
Jako třeba
TRÁVNIČÁK TĚ VÍTÁ, NO PAIN NO GAIN, DÁŠO NEBLBNI, TADY UŽ NEBĚŽÍ NIKDO, LEŤTE SOKOLÍCI, BABICE JEDOU, RITO MAKEJ, DĚTI ČEKAJÍ, POT JE PŘÍTEL, CO SE TO TU LOUDÁ ZA SAMOTÁŘE, MAMUTE TOHLE SE BĚHÁ, ALE JE TU KRÁSNĚ, KOPEC JE PŘÍTEL, TO JSI ATLET? TURISTO! atd.
Tenhle osobní přístup nedostanete ani u závodů s několika násobně dražším startovným. To je tady takové akorát a nikdo vám nevnucuje různé věci, které nepotřebujete a odůvodňuje tím pro mě občas nesmyslnou částku. Krásné věci, tričko , tunel, čepice v zajímavých barvách si můžete objednat či zakoupit přímo na závodě. Při platbě startovného lze přihodit pár korun na dobrou věc.Půlka je pro stacionář Domov Tereza v Semilech , druhá pro Domov Raspenava pro děti s kombinovaným postižením , což vždy s radostí dělám.
Na jedné z mnoha občerstvovaček je mi vnucován banán a ještě něco, křičím ne, stejně bych to hned vyhodil ven. Na další občerstvovačce, která je ve dvoře rodinného domu a vbíhá se do něj krásnou velikou branou, se snažím maskovat únavu a vyčerpání tím, že v bráně zvedám ruce a křičím konečně cíl :-)
V druhé polovině závodu postupně předbíhám asi tak 5 lidí. No předbíhám......Já běžím rychlostí stálou avšak o malinko větší než ten, koho s radostí a falešným úsměvem na rtu míjím. Pod pojmem předbíhám si představuji, že někoho doběhnu, brutálně zrychlím a on si všimne jen stínu, co se tu mihnul. To se mi povede asi 3km před cílem, jen s tím brutálním zrychlením a stínem je to trošku jinak. Tím, jak jsem si splnil sen o správném bežeckém předběhnutí, jsem se vydal ze všech posledních sil a asi 1 km před cílem na vteřinku zastavuji a čekám, až mě doženou plíce. Nedostává se mi dechu a děje se něco, co neznám, je to takový pocit, jako když se snažíte nadechnout, ale v hrdle je jen milimetrová dírka. Nějak to tam drhne a já vydávám zvuk jak sípající lokomotiva. Její váze odpovídá i dupot mých běžeckých bot. Pokouším se nadechnout a nabírám sílu na poslední zteč. Jako že maximalně zrychlím, aby to vypadalo, že tak běžím poslední minimálně kilometr. Podmínky jsou pro to skvělé, poslední asi stometrový úsek je z kopce a dál za zatáčku vidět není. Myslím, že má snaha o nadechnutí musí být slyšet už několik vteřin před dupáním mých nohou, za kterým následovalo mé už docentové( rozumněj podmetrákové ) tělo.
Dobíhám jako dvacátý z šedesáti pěti startujících a v kategorii toho nejvyzrálejšího, tedy 40 až 50 let jsem obsadil šesté místo z dvanácti. Vítěz Jiří Václavík mi nadělil kolem dvaceti minut. Po tom , co na závod přijel jako já nakole. Jenže on z Prahy :-)
Tradiční ozdobou závodu je loudající se samotář František Chlouba, nejstarší účastník závodu. No a já ?? Celkem spokojen se svým výkonem. Aspoň na startovním čísle jsem byl jedničkou a nemůžu potvrdit jako většina všech sportovců, co po závodě tvrdí, že si to užili. Na Trávničáku jsem proklínal duši závodu Dušana, po přečtení osobního vzkazu jsem se smíchy málem zadusil a při čekání na plíce, asi kolimetr před cílem, jsem si říkal, že už nikdy.
Člověku ale rychle otrne, a pak všude říká, jak to bylo krásné. Jo jo pořadatelé, za jedna podtržená, hasiči za bezva kejtu také podtržená jednička , no a Hrubý Rohozec.... co dodat.
Po shlédnutí všech fotek můžu říct, že ošklivěji při běhu vypadal snad už jen Emil Zátopek. Jenže tomu to aspoň běhalo :-)
Záznam trasy https://www.youtube.com/watch?v=qo8Ixy2Xupc