Závod Tour de Ralsko

Když na mě z Fejsu reklama na místní cyklozávod vykoukla během týdne po třetí, nemohl jsem si to už nechat líbit a přihlásil jsem se . Je tomu už dlouhých 12 let nazpět kdy jsem jel svůj poslední mtb závod a pravdou také je, že jsem měl asi o 12 kilo méně :-) Bohužel závod mi vychází mezi nočníma směnama a tak si na sobotu večer beru dovolenou.. Ráno z páteční noční jedu na kole svých 28 km na pohodičku abych se před závodem moc neutavil a po příjezdu důmů si dávám kafe a pivo. Jít si lehnout na dvě hodiny nemá cenu, byl bych jak praštěnej. Taky musím ještě trošku poštelovat kolo, jelikož mě při čtvrtečním projíždění tratě beze slova rozloučení opustila levá klika. Ve sjezdu kolem Pavlínáku najednou šlápnu do prázdna a pak si ještě nacvaknutu kliku přejedu zadním kolem. Naštěstí se to oběšlo bez pádu. Ulomil se pojistný zobáček držící kliku na ose a klika se nějakým záhadným způsobem povolila. Pro sichr ho tedy beru z druhého kola a na závod ho tam dávám. Na start a registraci přijíždím asi o hodinu dříve s tím , že se když tak v trávě na chvilku natáhnu. Nedá mi to však a pozoruji cvrkot kolem a jsem celkem ohromen velikostí akce. Počítal jsem s pár stánky a pár desítkami cyklistů :-) Bohužel tu nikoho neznám a tak si jen tak v klidu dumám. V půl dvanácté Ondřejova rozprava o trati a jede se na start vzdálený od cíle asi 2 km. Beru do rukou své kolo a nevěřím vlastním očím. Vzadu mám placatej vzduch. hodinu tam sedím a medituji vedle svého píchlého kola :-) , ale je to jen chvilka a defekt opraven. Pro jistotu dofukuji na tlak betonu velkou pumpou u stánku M servisu z České Lípy kde rovnou kupuji i novou duši. To ten závod pěkně začíná. Ale zase si říkám, bylo by fajn vybrat si všechnu smůlu hned před závodem. To se také povedlo. Zazní výstřel a řada cyklistů se pomalu sune dopředu. První tři km do mírného kopce pak sjezdík k Pavlinu dvoru a opět do kopce. Tam už se to malinko trhá a já se snažím najít si místo kde se budu cítit dobře. Následuje rychlý ale ne technický sešup a asi 6 km po rovině a místy prvním pískem, kterého tu je více než je zdrávo. Projíždíme kolem Novodvorského, Mlýnského a Ploužnického rybníka. Projíždíme je slovo nepařičné. Přímo letíme. Tempo je zběsilé, tepovkou nejdu pod 155 a říkám si, jak dlouho tohle můžu vydržet. Vím ale že přijde odpočinek, chodecká vložka do kopce. Ne že by se nedal vyjet , ale stačí malé zaváhání, či chyba jezdce přede mnou a už se blbě naskakuje na bajk. Ale jak říkám proč si trošku neodpočinout. Přesně jak jsem předpokládal. Zaváhal jsem zajel do špatné stopy a písečné duny a slezl. A bylo nás hodně :-)

Přichází první sjezdík bez šotoliny a mám kliku, že přede mnou nikdo a já si to dávám plnými doušky, tak jak to mám rád. Převod 42 x 11 a do plnejch. Nalevo vidím mezi stromy borce na Canondejlu s leftinou ( vidlice která má jen levou nohu) který se evidentně nevešel do zatáčky. Svojí hlášku , že já jsem vždycky říkal že to kolo musí táhnout doleva, když mu vpravo kus chybí ani nestačím vyslovit jak je to rychlý.Před střelnicí na Skelné huti doleva a takový malý místní singláč mezi stromy. Potom malá kličkovaná po lesíku a posilnici protneme hlavní silnici, jasně že za asistence pořadatelů. Další rychlá pasáž k Vavrouškovu rybníku, za kterým se dáváme doleva a pomalu se blížíme k nástupu na Bukovku. Tempo tradičně šílené a já se na 3 kilometry schovávám za borce který má dost sil a ani neuvolňuje místo pro střídání. Dvoukilometrové stoupání na sedlo pod Bukovku je pěkně jetelné a s vidinou nejkrásnějšího sjezdu závodu, se snažím předjet všechny ve skupině abych si ho dostatečně užil a nebyl někým, kdo to tu nezná bržděn :-) Skoro se povedlo a další dva sjíždím v první pasáži, kde se dá ještě předjíždět. Pak už to je jen o adrenalinu a vypnutí mozku . Bohužel, v té nejkrásnější pasáži dojíždím borce, který netuším proč, pořád brzdí a na mě se lepí další. Hledám skulinu, ale v korytu širokém dva metru a rozpulenem pulmetru hlubokou brázdu, to fakt nejde a vykostit se tu nechci. Jezdec za mnou má všek jiný názor a neuvěřitelně drze mě vojede rameno na rameno. Stihnu jen zahulákat, vole příště zakřič, rád ti uhnu :-) Ale odvaha mu nechběla a to se cení. Následuje pár kilometrů uzkou houpavou cestičkou mezi borůvčím kde se nedá moc předjíždět a tak malinko odpočívám. Už se začínají ozývat záda. Najíždíme na inlajnovku a já dám opět nohám solidně pokouřit, co se do nich vejde. Pomalu začínám přemýšlet, jak kdlouho jde tohle tempo udržet. Opět prejíždíme hlavní silnici a Dlouhou a Studenou roklí, nejen podle názvu, se blížíme k dalšímu krásnému sjezdovému úseku. K tomu se ale musíme dostat přes kořenový a celkem technicky náročný úsek nazvaný Měděný důl. Za ním malý kopec, krátký sjezd a ostrá levá. Na turistickou zelenou a další 2 kilometry rychlého sjezdu, kdy valím pilu a sám, což je nádhera. Až na ten písek a prach, kterého je tu opravdu nezdravě mnoho. Občas se nedá ani nadechnout aby to nedrhlo. Na Hradčanské cestě dojíždím skupinu asi šesti borců a schovávám se aspoň na chvilku za ně. Nájezd na hlavní silnici a za Brennským mlýnem, tedy toho co z něj zbylo odbočujeme na louku do prava, kdy už mi začíná docházet, že mi docházejí síly. Tepovka už nesleze pod 160 a to se nedá dlouho vydržet. Občas mi ještě hrábne, vidím někoho před sebou a prostě vyškrábnu zbytek sil a dojedu a předjedu a valím. Tak to má asi být :-) Objíždíme malý rybníček, kde si rodinka hraje s pruty a mě napadá, že oni při tomhle koníčku netrpí tolik , jako já při tomm svém. Z posledních sil , s vidinou cíle, relativně rychle vyjedu malý kopeček na pravo a říkám si , neboj to už dáš. Mělo by to být už jen kilometr. Mělo, kdybych poslouchal rozpravu pořadatelů před startem, možná bych věděl že mě čekají ještě 3 kilometry. Nebál bych se říct, že nejtěžší 3 kilometry za poslední léta. Tepovka už je na 165, ještě sjíždím dva borce a vyhlížím cíl. Pak už si toho moc nepamatuji :-) Srdce bije na poplach, nohy hoří, plíce už jsou asi v cíli a záda, myslím že posledních 20 minut mi do nich někdo vytrvale bodá :-) Ještě poslední hupek před cílem vyhoupnu a konec. Prostě mi došla energie, prázdná nádrž Jeden borec mě předjíží a ani nestihnu zareagovat a další s kterým jsem se celkem dost dlouho přetahoval se dostává na mojí úroveň. Cíl na dohled, nohy to ještě krátce roztočí a 3 vteřiny jedu s ním , ale prostě už to nejde. Posledních asi 200 metrů kontroluji pozici a projížím cílem. Za ním takřka padám z kola a několik minut sedím neschopen čehokoliv. Poté nergii dodá pivečko a poněkud zmrzlý zeleninový salát, který byl v ceně startovného

Nakonec jsem ale maximálně spokojen, 86 místo z 320 startujících a 36 ze 120 v nejobsazenější kategorii 40 až 49 let . Jen zamrzí těch 82 vteřin nad dvě hodiny. To je výzva pro další rok. Nejrychlejší muž to dal za 1,38 , nejrychlejší žena za 1,51 a přede mnou skončilo 5 žen :-)

Velký dík patří pořadatelům ze prefektně zvládnutý závod a protáhnutím tím nejlepším v okolí co znám. Jistě, pár bloudilů bylo, ale to k tomu patří. Nikdy se nedá trat označit bezchybně i když jak říkal jeden starší závodník u piva, za šest stovek startovného by se to stát nemělo.

Přeháňky přišly až 2 hodiny po vyhlášení a to jsem zrovna dopíjel čtvrtý jontový Klášter a dojídal čtvrtý banán , dal jsem si tedy ještě jeden a vydal se těch 13 km na kole domu. Naštěstí už celkem ok. Jel jsem i kousek po trati a napršelo řádně, něktré louže mají hloubku až 20 cm a i kroupy se tu v trávě válí. Přijít to o 3 hodiny dříve, mohlo to být zajímavější. Po příjezdu domů okamžitě skáču do bazénu a 10 minut si nechávám mrtvá záda omlacovat protiproudem.

pohled na trasu  https://www.relive.cc/view/1566826748

moje data ze závodu  https://connect.garmin.com/modern/activity/2693069511